Matka Marie Helena Stollenwerková - spoluzakladatelka misijních sester Služebnic Ducha svatého

Helena Marie Stollenwerková

Narodila se 28. listopadu 1852 v Rollesbroichu, jedné z nejchudobnějších vesniček Pruska. Nejdále, kam vůbec vycestovala ze své země, byl Steyl na řece Maas u německo-holandských hranic. Silný vliv jejího života však lze poznat na všech kontinentech. Matka Marie Helena byla žena schopná snít sen, který zakusila jako Boží volání, sen, který ji nesl na dlouhé a těžké cestě, sen, který se pro ni nikdy osobně nesplnil, ale který se naplňuje v tisících jejích duchovních dcer roztroušených po celém světě. Matka Marie Helena byla žena hluboké víry, velké naděje a která velmi milovala. Byla to žena moudrosti, velkodušnosti, radosti, vnitřní síly a upřímnosti. Žena pravé kontemplace, hluboké adorace a milující služby. Žena žijící v Duchu Svatém minutu za minutou a den za dnem. Jejím snem bylo jít do Číny jako misionářka, bez ohledu na to, co by ji to všechno stálo. V hloubi srdce cítila toto volání - nemohla je popřít. Jejím duchovním vůdcem byl P. Jülich, člověk otevřený a reálný. Rok 1871 však nebyl v Německu časem příznivým pro misionáře, kněze a řeholníky. Kláštery a semináře se zavíraly a několik kněží a biskupů bylo uvězněných. Nebyl čas na podobné myšlenky, jaké měla Helena. "Jsi ještě mladá, Heleno. Počkej ještě dva roky. Jakmile se změní doba, pomůžeme ti." Tak usměrňovali Helenu P. Jülich a P. Goller. Čekala ne dva roky, ale téměř jedenáct. Touha stát se misijní sestrou pronikala její život i modlitbu, přestože to všechno vypadalo dost beznadějně. Helena neztrácela čas čekáním. Čekala v hluboké modlitbě, často před Nejsvětější Svátostí, byla aktivní ve farnosti - sloužila chudým, nemocným, osamělým a umírajícím. Velmi přitažlivý mladý muž se ucházel o její ruku, ale Helena silně cítila, že její cesta je jiná. Roku 1881 se doslechla o Arnoldu Janssenovi, které rovněž "snil o misiích". Roku 1875 založil misijní seminář a Společnost Božího Slova pro kněze a bratry misionáře. Dva kněží už odešli r. 1879 do Číny. Helena našla adresu A. Janssena a napsala mu: "Můžete-li jen, přijměte mě pro Boží lásku. Nevadilo by mi, kdybyste mě třeba hned poslal do Číny. Jsem zdravá a mám 28 let." Doufala, že se její sen rychle splní. Ale Arnold Janssen jí nabídl možnost stát se služkou v misijním domě. V srdci Heleny se vyjasňovalo a vzplál oheň nové naděje. V polovině prosince 1882 přišla do misijního domu do Steylu. Mladé ženy - ona, Tereza a Hendrina - žily, modlily se, pracovaly a čekaly s nadějí, že jednoho dne se stanou aktivními misionářkami. V lednu 1892 se Helena stala novickou zároveň s ostatními. Její nové jméno bylo Marie. Roku 1894 složila první sliby. Stala se služebnicí Ducha Svatého. Uplynulo takřka 24 let od chvíle, kdy se poprvé svěřila P. Jülichovi se svým misionářským snem. Oheň touhy jít do misií v jejím srdci hořel stále. Nikdy nevyhasl. Držel ji v době čekání i v době skryté služby. Postupně došla k poznání, že svůj sen může žít a naplňovat ve Steylu. Zdá se, že byla povolána, aby vedla mladou kongregaci, aby povzbuzovala sestry v přípravě pro zámořské misie. Její sen se jí osobně nesplnil, ale realizoval se skrze jiné. Radovala se z vyslání prvních sester do Argentiny roku 1895, do Toga 1897, na Novou Guineu roku 1899. Pro Matku Marii byl Bůh "všechno ve všem". Všechny věci, každý člověk existoval pro Boha a v Bohu. A tento Bůh, který je větší než naše srdce, je jediným, kdo může naplnit naše nitro. Matka Marie se otevřela tomuto Bohu v modlitbě, nechala se vtáhnout do hlubiny velké Boží lásky. Tato láska se stala ohněm v jejím srdci a její celoživotní vizí a úlohou, kterou lze vyjádřit takto: "Naší úlohou je otvírat každé srdce pro lásku." - "Toužím dát svůj celý život a lásku do služby hlásání Evangelia."

Sestry SSpS

Misijní kongregace Služebnic Ducha Svatého, druhá kongregace, kterou Arnold Janssen založil.

V listopadu 1881 napsala P. Arnoldu Janssenovi devětadvacetiletá Helena Stollenwerková z malé vesničky Eifel-Rollesbroich (Německo): "Toužím po tom, abych se s celým životem a s celou svou láskou postavila do služeb Evangelia." Od časného dětství byla naplněna přáním jít do Číny jako misijní sestra a pečovat tam o chudé a opuštěné sirotky. V Německu však neexistovala žádná ženská řehole, která by působila v nějaké misijní zemi, a už vůbec ne v Číně. V Heleně ale plál oheň, který žádná lidská překážka nemohla uhasit. Podobně se dařilo stejně staré Hendrině Stenmannsové z Issumu na dolním Rýně, která už odedávna cítila vábení k řeholnímu životu a ke službě chudým a nemocným, ale neviděla žádnou možnost jít za svým povoláním. Arnold Janssen už dříve poznal, že ženy jsou potřebné při hlásání radostné zvěsti. Byly by z nich nejlepší průkopnice misií a mohly by se dostat k lidem i tam, kam je mužům přístup zamezován. Nemal ještě žádné konkrétní plány, ale Helena a Hendrina byly ochotné pracovat jako služky v kuchyni misijního domu. Sedm let trpělivě čekaly, než 8. prosince 1889 mohly začít zároveň s dalšími čtyřmi ženami zanícenými pro misie misionářský řeholní život.

hrob Marie H. Stollenwerkové

Počet sester rychle vzrůstal a už roku 1895 nastoupily první misionářky cestu do zámoří, nikoliv do Číny, jak si to Helena Stollenwerková tak velice přála, nýbrž do Argentiny. Záhy nato převzaly oblasti působení také v Togu, na Nové Guineji, v USA a Brazílii. Sama Helena Stollenwerková obdržela jinou misii: Arnold Janssen, muž modlitby, uskutečnil plán, který už dlouho přechovával, a oddělil skupinu sester, které by se v přísné klauzuře měly modlit za záležitosti světových misií. Helena přestoupila do této nové společnosti, kde však již 3. února 1900 zemřela.

Dnes působí přibližně 3800 sester čtyřiceti národností ve všech kontinentech. Jejich působištěm je Japonsko, Korea, Tchaj-wan, Filipíny, Papua-Nová Guinea, Austrálie, Indie, Indonésie, Ghana, Togo, Botswana, Angola, Mozambik, Etiopie, Zambie, Argentina, Brazílie, Bolívie, Chile, Paraguay, Mexiko, Kuba, Sibiř, USA, a dalších 15 evropských států: Holandsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Anglie, Irsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, Ukrajina, Rumunsko, Rusko. Nedávno začaly pracovat v Karibiku (Antigua) a v Jihoafrické republice.

Společnost misijních sester nazval Arnold Janssen "Služebnice Ducha Svatého" (servae Spiritus Sancti - SSpS). To není jen jméno, ale celoživotní program, který se průběhem let a šířením do různých zemí stále rozvíjel a prohluboval. Všude však šlo a jde o to, abychom byly plny Ježíšova Ducha a tak jako On životem a skutky dávali dále lidem zvěst a osvobozující lásce Boha Otce. To je možné jedině skrze vědomé a úzké spojení s Ježíšem Kristem, který sám vydal svůj život, aby lidé měli život - život v plnosti (Jan 10,10).

Sestra Helena SSpS z Papuy-Nové Guiney

Misijní činnost zahrnuje pastorační práci a katechezi, vyučování a výchovu, ošetřování nemocných a programy zdravotnické péče, sociální práci, vzdělávání dospělých a mnohé jiné služby na podporu lidské důstojnosti. Globální změny v posledních desetiletích stále více vybízejí sestry, aby se věnovaly především těm lidem, kteří jsou na okraji společnosti a často nemají žádný hlas: ženy a děti, staří a nemocní, utlačované národy a národnostní menšiny, uprchlíci a emigranti a v narůstající míře postižení HIV/AIDS.

Přitom Služebnice Ducha Svatého už dávno nevidí své poslání jen jako "ulici s jednosměrným provozem", ale jako výměnu mezi severem a jihem, východem a západem, jako společnou cestu v jediném poslání. Dnes "Steylské misijní sestry" ze všech kontinentů žijí a pracují společně v mezinárodních a mezikulturních komunitách a společně nasazují své síly a schopnosti pro misionářskou službu. Tak uskutečňují původní vizi Arnolda Janssena, Heleny Stollenwerkové a Hendriny Stenmannsové, aby byla hlásána láska trojjediného Boha a aby "Srdce Ježíšovo žilo v srdcích všech lidí".

Sr. Marie Petra Schüttenkopfová SSpS