Svatý P. Josef Freinademetz, posel víry na Dálném východě

Kolébkou sv. Josefa byl překrásný kraj jižního Tyrolska, kraj Dolomit a štítů, které věnčily jeho rodiště Oies ze všech stran. Kraj čistě katolický, ve kterém na každém kroku je cítit živou víru. Zde sv. Josef Freinademetz dne 15. dubna 1852 spatřil světlo světa. Ochota k oběti a láska ke kříži byly vedle hluboké víry druhým cenným dědictvím, které si náš misionář odnášel z rodného domu do světa. Po skončení základní školy putuje do města Bressanone, biskupského sídla, které se mu stává druhým domovem. Absolvoval zde gymnázium a po teologických studiích přijímá 26. července 1875 kněžské svěcení. Jeho prvním pastýřským působištěm je osada San Martino v Badijském údolí, nedaleko jeho rodného Oies. Toužil po životě větší oběti a prosil v modlitbách Boha, aby mu ukázal cestu. Když se dověděl o založení nového misijního domu ve Steylu, napsal jeho zakladateli Arnoldu Janssenovi a prosil o přijetí do misijní Společnosti. Zakladatel byl celým zjevem kaplana a jeho láskou k misiím tak dojatý, že ze své strany neměl žádnou výhradu vůči jeho přijetí do misijního domu.

Do Steylu dorazil v srpnu 1878 a už v březnu 1879 odjíždí se spolubratrem J.B. Anzerem do Číny. Přebírají misijní území v jižním Šantungu a usadí se na misijní stanici v Puoli. Žije zde dohromady 158 křesťanů mezi dvanácti miliony nevěřících. Jeho láska a dobrota byly příznačné. Napsal: "Miluji své Číňany, znám svůj lid, jeho řeč a jeho zemi jako vlastní otčinu, a bude-li se Bohu líbit, chtěl bych zde pracovat sedmdesát let. Mezi nimi chci být i pohřben." Skutečně se stal pro Číňany Číňanem.

Nenávist k cizincům byla v posledních desetiletích devatenáctého století vícekrát příčinou pronásledování misionářů a křesťanů. I na našeho misionáře se vrhla sběř pohanských výtržníků, vláčeli ho po ulicích dobré dva kilometry a nechali ho spolu s jinými svázaného ležet na cestě. Několikrát byl blízko smrti a za "boxerského povstání" po něm slídili, aby ho zavraždili. R. 1898 se jeho zdraví zhoršilo. Představení ho poslali na léčení do Japonsky, do vesničky nedaleko Nagasaki. Přestal vykašlávat krev. Nepobyl tam však dostatečně dlouho, aby se úplně uzdravil. Jistá neznámá osoba mu psala, že mu chce darovat deset let svého života. A skutečně po roce 1898 mohl P. Freinademetz ještě plných deset let pracovat v misiích. V Yenchovfu se staral o mnoho nemocných tyfem a odnesl si odtud zárodek smrtelné choroby. V polovině ledna 1908 se vrátil z misijní cesty do Taikia a cítil, že je u konce se svými silami. Řekl tehdy: "Už je čas vydat se nahoru!" Předvídal blížící se smrt a napsal celou řadu dopisů na rozloučenou. 28. ledna 1908 končí svou pozemskou pouť.

Krátký životopis svatého Josefa Freinademetze, řeholního kněze Společnosti Božího slova, misionáře v Číně

Josef Freinademetz se narodil 15. dubna 1852 v Oies, v malé osadě s pěti domky v jižním Tyrolsku, v krajině Dolomit, které tehdy patřily Rakousku, dnes Itálii. Byl téhož dne pokřtěný. V rodině zdědil prostou, ale pevnou víru a velkou píli. Už za svých studií v kněžském semináři v diecézi Brixen (italsky Bressanone) se začal vážně zamýšlet nad tím, jak by se v životě mohl angažovat pro práci v misiích. Po vysvěcení na kněze 25. července 1875 byl určen do farnosti Svatý Martin (San Martino di Badia), nedaleko svého rodiště. Rychle si získal srdce rodáků. Ale myšlenka na misie ho neopouštěla a už dva roky po vysvěcení vešel do styku s Arnoldem Janssenem ve Steylu (Nizozemsko), zakladatelem prvního německého misijního domu, z kterého později vzešla "Společnost Božího Slova".

Se souhlasem svého biskupa odjel Josef Freinademetz v srpnu 1878 do Steylu do misijního domu. 2. března 1879 obdržel misijní kříž a s dalším misionářem, Janem Křtitelem Anzerem, se vydal na cestu do Číny. Za pět týdnů oba vystoupili na pobřeží v Hongkongu a dva roky se v přístavním městě připravovali na svou činnost. Byli určeni pro působení v jižním Šantungu a roku 1881 vycestovali do této čínské provincie, v níž tehdy žilo 158 pokřtěných mezi 12 miliony obyvatel.

Následující léta byla obzvlášť těžká, poznamenaná dlouhými a úmornými cestami, přepady od zbojníků a nesmírně těžkou prací při vytváření prvních církevních obcí. Sotva se jim podařilo vybudovat první křesťanskou obec, dostali od kompetentního biskupa příkaz, aby tam všeho nechali a začali práci na jiném místě. Josef Freinademetz rychle pochopil, jak je cenná spolupráce angažovaných laiků při prvních krocích při šíření víry a především v katechizování. Proto kladl velký důraz na jejich školení a zpracoval příručku katechismu v čínštině. Přitom se věnoval (spolu s Anzerem, který se mezitím stal biskupem) přípravě, duchovnímu vedení a další výchově čínských kněží i jiných misionářů.

Kromě toho přebíral střídavě různé důležité a odpovědné úlohy a úřady: byl správcem misijních území, rektorem semináře, spirituálem, odpovědným vedoucím prvních čínských misionářů a nakonec provinciálním představeným. Svůj úřad vykonával v duchu staršího bratra a s těmi, co mu byli svěřeni, jednal vždycky s úctou. Všichni si ho vážili především pro jeho příklad a svědectví života i pro úřad, která spravoval.

Celý jeho život byl poznamenán úsilím, aby se stal pro Číňany Číňanem. Příbuzným napsal: "Miluji Čínu a Číňany; nejraději bych tady i zemřel a byl u nich pochovaný."

Roku 1898 si jeho mimořádné pracovní vypjetí a mnohé odříkání vyžádalo svou daň. Nemoc hrtanu a počátky tuberkulózy přinutily Josefa Freinademetze, aby si udělal přestávku. Biskup a spolubratři ho přinutili, aby si šel odpočinout do Japonska a doufali, že se jeho zdraví dá do pořádku. Vrátil se do Číny sice odpočatý, ale ne úplně zdravý.

Roku 1900 pozval P. Arnold Janssen svého prvního misionáře po dvacetileté neúnavné práci v Číně do Steylu na stříbrné jubileum Společnosti Božího Slova. Ale Freinademetz odmítl. V Číně bylo tehdy právě "boxerské povstání"; tvořili politicko-náboženský tajný spolek zaměřený proti cizincům, především proti Evropanům. Německé úřady působící v Číně vyzvali misionáře, aby se vzhledem ke stálým útokům boxerů okamžitě odebrali do přístavu v Tsintao, kde by byli lépe chráněni. Josef Freinademetz se rozhodl setrvat na misijní stanici v Puoli, třeba si byl vědom hrozícího nebezpečí. Později napsal příbuzným: "Poslední rok jsem byl nejednou v nebezpečí, že mě zabijí. Boxeři mě skoro každou noc vlákali do pasti, z níž jsem jen o vlásek unikl. Jednou mě dokonce už postavili před popravčí četu, před kterou se podařilo jednomu mandarínovi mě zachránit." Navzdory všemu nenechal misionář své věřící v nouzi. Jednou poslal skupinu sirotků z venkova na pobřeží do Tsing-tao, kde byli v relativním bezpečí. Poslal s nimi spolubratrům v Tsing-tao průvodní dopis, ve kterém psal: "Jsou odkázaní na pomoc druhých. Buďte tak laskaví a pomáhejte jim. V situaci, v níž se nacházejí, nemám pochybnosti, že to bude vyžadovat mimořádné výdaje, aby se dalo zachránit, co se zachránit dá..." A dodal k tomu: "Jsem přesvědčený, že by bylo dobré prodat koně."

Když musel biskup Anzer zajet do Evropy, administrace diecéze byla svěřena Josefu Freinademetzovi. Tehdy vypukla tyfová epidemie. Josef jako dobrý patýř svých věřících neúnavně pomáhal, kde jen mohl, dokud se sám nenakazil tyfem. Rychle se vrátil do Taikia, do biskupské rezidence. Tam zamřel 28. ledna 1908. Byl pohřben pod 12. zastavením křížové cesty. Jeho hrob se rychle stal místem úcty a poutí křesťanů.

Freinademetz objevil, vážil si a miloval kulturní velikost národa, k němuž byl poslán. Celý život věnoval šíření evangelia, hlásání dobroty a lásky Boží a snažil se tuto lásku zapojovat do života při výchově čínských věřících. Vedl církevní obce, byl otevřený a solidární k čínským sousedům a povzbuzoval pokřtěné, aby se stali misionáři pro své rodáky jako katecheti, řeholníci nebo jako kněží. Celý jeho život byl konkrétním uskutečňováním hesla: "Jediná řeč, které každý rozumí, je láska."

Dekret o zázraku - Josef Freinademetz

Kongregace pro svatořečení
Diecéze Yenchowfu a Bozen-Brixen
Svatořečení blahoslaveného Josefa Freinademetze
řeholního kněze Společnosti Božího Slova
(1852-1908)

Blahoslavený Josef Freinademetz se narodil 15. dubna 1852 ve vesničce Oies ve Val Badia v provincii Bozen. Po vysvěcení na kněze v diecézi Brixen vykonával dva roky farní službu v St. Martinu. Potom dostal od biskupa povolení následovat své misijní povolání. Roku 1878 vstoupil do Společnosti Božího Slova, kterou krátce předtím založil Arnold Janssen. Od roku 1879 až do smrti vyvíjel intenzivní apoštolskou činnost v Číně tím, že lidem toho kraje sloužil s velkou láskou, s křesťanskou horlivostí a vytrvalostí za velkých těžkostí a nebezpečenství. V pověsti mimořádné svatosti ukončil pozemský život v Taikiachwang 28. ledna 1908.

Papež Pavel VI. ho vyzdvihl do zástupu blahoslavených 15. října 1975.

Se zřetelem na svatořečení předložil před nedávnem postulátor pro svatořečení k rozhodnutí Kongregace pro svatořečení údajně zázračné uzdravení mladého muže z Japonska, Juna Yamadu. Byl 16. února 1987 jako čtyřiadvacetiletý pro různé zdravotní těžkosti odvezen do nemocnice v Nagoyi (Japonsko), kde mu stanovili diagnózu akutní leukémie (typu M2), vyvolané tumorem v páteři. Byla provedena polychemoterapie za účelem obrany proti chorobě, ale po prvním cyklu se nezjistil žádný léčebný pokrok. Proto byla zavedena jiná terapie, zaměřená na to, aby se zabránilo akutní lymfoplastické leukémii. 9. března téhož roku se laboratorním vyšetřením zjistilo snížení počtu bílých krvinek, v důsledku toho následovalo snížení imunity, přestože dostával krevní transfuze. Potom se přidal těžký zápal plic, při němž vykašlával krev. Dýchání se stávalo těžkým a nedostatek kyslíku pokročil natolik, že se bylo třeba obávat zástavy srdce. Proto mu zavedli do těla trubičku, aby zajistili dodávku vzduchu, a pod dozorem ošetřovatelů ho převezli na oddělení intenzívní péče. Nemocný byl v bezvědomí.

13. března, když už byl stav mladého muže beznadějný a když se už přemýšlelo o jeho pohřbu, začal jeden kněz Společnosti Božího Slova, který byl předtím jeho učitelem, novénu k blahoslavenému Josefu Freinademetzovi, aby vyprosil na jeho přímluvu uzdravení svého bývalého žáka. Jiný kněz téže Společnosti sloužil opakovaně mši svatou z téhož důvodu a prosil blahoslaveného Josefa o přímluvu. 17. března se mladíkův zdravotní stav zlepšil, 19. března nabyl plného vědomí a 10. dubna potvrdilo laboratorní vyšetření, že leukémie úplně zmizela. Následovala mykotická infekce (kterou způsobily malé parazitické houby) a tuberkulózní infekce.

Právní platnost provedeného zkoumání byla uznána dekretem z 14. dubna 2000. 10. prosince minulého roku uznala rada lékařů, že uzdravení nastalo rychle, úplně, trvale a pokud se týká vědy nepochopitelně. 18. prosince se sešla speciální schůze lékařských expertů a 3. prosince se konalo řádné zasedání kardinálů a biskupů v přítomnosti navrhovatele (ponente) Josefa Zlatňanského, titulárního biskupa z Montefiascone. V obou grémiích, lékařských poradců stejně jako kardinálů a biskupů, byla na otázku, je-li bez pochybností jisté, že se dá mluvit o Bohem způsobeném zázraku, dána pozitivní odpověď. A když posléze byla sestavena přesná zpráva o této záležitosti pro Nejvyššího kněze Jana Pavla II., nařídila Jeho Svatost, která vota Kongregace pro svatořečení přijala a ratifikovala, aby byl vypracován dekret o popsaném zázračném uzdravení.

Když bylo toto vše v pořádku vyhotoveno, povolal Svatý Otec podepsaného kardinála, navrhovatele, mne, biskupského sekretáře Kongregace a všechny osoby, které se obvykle k tomu povolávají, a před nimi vydal následující slavnostní prohlášení:

Je jisté, že jde o zázrak, který se stal na přímluvu blahoslaveného Josefa Freinademetze, řeholního kněze Společnosti Božího Slova, při rychlém, úplném a trvalém uzdravení mladého muže Juna Yamadu z akutní leukémie ve spojení s phänotypicky (na filmu zjištěnými) těžkými komplikacemi plic, nedostatkem kyslíku (hypossie) a zastavením srdce s mykotickou a tuberkulózní infekcí v důsledku oslabení imunity.

Jeho Svatost s přála, aby byl tento dekret publikován a uložen k aktům Kongregace pro svatořečení.

Dáno v Římě dne 20. prosince 2002
Josef kardinál Saraiva Martins
prefekt
L.S.
Eduard Nowak
titulární biskup z Luni
sekretář

150 let od narození Josefa Frenademetze