Svatý Arnold Janssen, zakladatel Společnosti Božího Slova

Arnold Janssen se narodil 5.11.1837 v Gochu v Dolním Porýní. Od r. 1848 navštěvoval rektorátní školu v Gochu. Po jejím ukončení byl studentem gymnázia a semináře pro vyšší třídy v Gaesdoncku. Tehdy už byl rozhodnut stát se knězem. Poněvadž mu bylo po skončení gymnázia sotva osmnáct let, na podnět svého biskupa začal studovat matematiku a přírodní vědy v Münsteru a pak v Bonnu. Dokončil pak teologická studia a 15. srpna 1861 byl v münsterském dómu vysvěcený na kněze. Münsterský biskup ho poslal jako učitele na vyšší městskou školu v Bocholtu. Ale záhy se seznámil s Apoštolátem modlitby a jako jeho diecézní ředitel se věnoval vydávání brožur, v kterých šířil úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a budil zájem o misie mezi pohany. Aby se mohl více věnovat apoštolátu modlitby a spisovatelské činnosti, opustil Bocholt a přijal místo duchovního u sester voršilek v Kempen.

Brzy začal vydávat nový měsíčník Malý posel Božského srdce, kde poukazoval na velké problémy Církve: na sjednocení křesťanů a na katolické misie.

Pro potřeby vznikajícího společenství zakoupil nad řekou Maas ve Steylu hostinec. Oficiální posvěcení domu bylo určeno na 8. září 1875, na svátek Narození Panny Marie - což se současně považuje i za den založení Společnosti Božího Slova.

Arnold Janssen si rychle uvědomil, že bez tisku se jeho dílo nerozšíří. Začal vydávat misijní kalendář sv. Michala a později misijní měsíčníky a knihy, v nichž převládala misijní tematika. Podporoval vydávání vědeckého časopisu Anthropos, jehož redaktorem se stal slavný vědec P. Vilém Schmidt.

Dospěl k poznání, že jeho duchovní rodina, která se velmi rozrůstala, musí mít pevný základ. Tím se stala řehole, která spočívala na třech stupních řeholních slibů.

Arnold Janssen zdědil po svém otci zvláštní úctu k Duchu Svatému a vštěpoval ji také členům své nové Společnosti. Z vděčnosti k Duchu Svatému založil dvě ženské řehole, a to Služebnice Ducha Svatého pro aktivní práci v misiích, a později řeholní společnost klauzurních sester s názvem Služebnice Ducha Svatého věčného klanění. Sestry této kongregace měly svou ustavičnou adorací před Nejsvětější Svátostí oltářní zajišťovat potřebné milosti misijnímu dílu.

Moderní teologii předešel svou velkou úctou a zbožností k Nejsvětější Trojici. "Ať žije svatý trojjediný Bůh v našich srdcích a v srdcích všech lidí!" To je poklad, který zanechal jako dědictví svým synům a dcerám.

Sledujeme-li pozorně jeho život a práci, vidíme, že Arnold Janssen zůstal skromný a vděčný Bohu, podobně jako všichni velcí lidé, kteří při všech dosažených úspěších vědí, kde jsou hranice lidských schopností a možností.

Když 15. ledna 1909 umíral, zanechal své misijní dílo natolik upevněné, že bylo schopné přes mnohé krize a ztráty za dvou světových válek znovu se vzchopit a dál úspěšně růst.

Sv. Arnold je pohřben ve Steylu, v kryptě pod hlavním chrámem. Na jeho hrobu je nápis: Náš Otec, Vůdce a Zakladatel.

Krátký životopis svatého Arnolda Janssena, řeholního kněze, zakladatele třímisijních společností

Arnold Janssen se narodil 5. listopadu 1837 v Gochu, malém městečku na dolním Rýně v Německu, jako druhé dítě z deseti sourozenců. Vyznačoval se svědomitostí v práci a zdědil po rodičích hlubokou zbožnost.

15. srpna 1861 byl vysvěcen na kněze pro münsterskou diecézi a byl ustanoven učitelem na gymnáziu v Bocholtu, kde získal pověst pedagoga přísného, ale spravedlivého. Jeho hluboká úcta k Božskému Srdci Ježíšovu ho brzy přivedla k tomu, že se stal vedoucím Apoštolátu modlitby ve své diecézi. Tento apoštolát zaměřil i na křesťany jiných vyznání.

Postupně si začal uvědomovat i duchovní hlad mimo vlastní diecézi, což v něm nakonec vzbudilo zájem o světové misie Církve. Proto se rozhodl zasvětit celý život probouzení misijního povědomí v Německu. To ho vedlo k tomu, že se roku 1873 zřekl své učitelské činnosti a záhy nato začal vydávat časopis s názvem Malý posel Božského Srdce. V tomto lidovém měsíčníku uveřejňoval zprávy z misií a povzbuzoval katolíky v zemích německého jazyka, aby se ve větší míře aktivně zajímali o misie a jejich potřeby.

Církev tehdy prožívala v Německu těžké časy. Vládnoucí politická liberální strana potlačovala katolíky, kteří podle jejich názoru nebyli ničím jiným než prodlouženou rukou centralistické římské kurie a podléhali přísné papežské autoritě a řádu. Přívrženci liberalismu se pokoušeli zákonnými úskoky oslabit vliv Církve na veřejný život a současně co nejvíc oblastí církevního života podřídit světské moci. Německý říšský kancléř Otto von Bismarck rozpoutal tzv. "kulturní boj", jehož důsledkem bylo vydání celé řady protikatolických zákonů, vypovídání kněží a řeholníků ze země a uvěznění několika biskupů.

V této chaotické situaci navrhl Arnold Janssen, aby někteří kněží byli posláni do misií, anebo se aspoň začali připravovat na misionářskou práci. Jiné země měly vlastní střediska na přípravu misionářů - jen Německo ne! Arnold doufal, že se najde kněz, v němž se probudí zájem o misie a že založí dům, kde by se mohli připravovat misionáři pro zámoří. On sám chtěl jen budit u věřících zájem o misie a získávat finanční podporu s pomocí svého časopisu.

Ale čas míjel, aniž se někdo ujal jeho podnětu, aby založil "německý misijní dům". Postupně si uvědomil, povzbuzený nakonec apoštolským vikářem z Hongkongu, že hledaným člověkem je on sám, že Bůh ho povolává k tomuto těžkému úkolu. Mnozí však byli přesvědčení, že Arnold není tím pravým člověkem a že čas ještě nedozrál. "Pán povzbuzuje naši víru, abychom uskutečnili něco nové právě proto, že tolik věcí uvnitř Církve upadá," zněla Arnoldova odpověď.

S požehnáním některých biskupů začal Arnold sbírat peníze a přitom hledal vhodné místo na misijní dům. Politická situace v Německu ho přinutila zakoupit starý hostinec v holandské obci Steyl, nedaleko německých hranic. Dům byl posvěcený 8. září 1975, tento den je i dnem založení Společnosti Božího Slova. Životní podmínky ve staré budově byly více než skromné. Přesto však se začalo s výchovou budoucích misionářů a už 2. března 1879 se vydávali první dva hlasatelé víry do Číny. Jedním z nich byl Josef Freinademetz, narozený v Oies v jižním Tyrolsku, který byl společně s Arnoldem Janssenem prohlášen za svatého. Je to důkazem toho, že "německý misijní dům" byl od prvopočátku zaměřený na vytváření mezinárodního společenství. Tato otevřenost vůči lidem jiných kultur a národností se stala charakteristickou vlastností řeholních společenství, které založil Arnold Janssen.

Arnold Janssen věděl, že vydávání časopisů je velmi důležité místo nejen k tomu, aby se získávala nová povolání pro misie, ale i pro získávání finančních prostředků. Proto založil už čtyři měsíce po vysvěcení domu vlastní tiskárnu. Mnoho horlivých spolupracovníků věnovalo čas a sílu šíření misijní myšlenky v německy mluvících zemích a rozšiřovalo časopisy vydávané ve Steylu.

Počet studentů stále rostl a to vyžadovalo budování stále nových domů. Mnoho dobrovolníků pracoval týden, měsíc, ba i celý rok jako pomocníci ve Steylu a nejeden z nich byl odhodlaný zasvětit i celý život misijnímu dílu, když ne jako kněz, tak aspoň jako laický pomocník. Tak vznikla Společnost od počátku jako společenství bratrů a kněží, třebas to tak původně ani nebylo plánováno. Tím, že Arnold Janssen umožňoval bratrům odbornou výchovu a svěřoval jim důležité úlohy, přičinil se o rozvoj nového typu řeholních bratří pro práci v misiích.

Na první generální kapitule roku 1885 padlo rozhodnutí ustavit steylskou společnost pod jménem "Společnost Božího Slova" (Societas Verbi Divini, SVD) jako řeholní společnost. Jejím hlavním cílem mělo být šíření evangelia, a to především mezi nekřesťany. Kapitula zvolila Arnolda Janssena prvním generálním představeným Společnosti.

K dobrovolným pracovníkům v misijním domě patřily i ženy, které pomáhaly v kostele, praly prádlo a vykonávaly jiné domácí práce. Mezi ně patřila i blahoslavená Helena Stollenwerková. Ale hlavním cílem těchto žen bylo, aby mohli jednou pracovat i na šíření evangelia jako misijní sestry. Toto přání a jejich dlouholetá věrná služba a vědomí, že ženy jsou v misiích potřebné, podnítilo Arnolda Janssena k tomu, že založil 8. září 1889 kongregaci "Služebnice Ducha Svatého" (Servae Spiritus Sancti, SSpS). Roku 1895 se vydaly první sestry do Argentiny.

Roku 1896 vybral P. Arnold několik sester, aby s nimi založil kontemplativní větev, kongregaci "Služebnice Ducha Svatého ustavičného klanění" (Servae Spiritus Sancti de Adoratione perpetua, SSpSAP). Jejich misionářskou službou měla být ustavičná modlitba před Nejsvětější Svátostí oltářní za potřeby Církve a především za potřeby obou misijních společností.

Tyto tři řeholní společnosti velmi rychle rostly: když misijní dům slavil své stříbrné jubileum, steylské misijní dílo mělo 190 sester, 208 kněží, 549 bratří, 99 studentů teologie a dalších 731 žáků na různých stupních.

Arnold Janssen zemřel 15. ledna 1909. Jeho život se vyznačoval hledáním a plněním Boží vůle, neotřesitelnou důvěrou v Boží prozřetelnost a tvrdou prací. Že jeho dílo bylo provázeno Božím požehnáním, dokazuje i jeho stálý rozvoj: více než 6000 misionářů Božího Slova pracuje v 63 různých zemích. 3500 Služebnic Ducha Svatého pracuje v 41 zemích v rozmanitých oblastech šíření radostné zvěsti a 400 Služebnic Ducha Svatého ustavičného klanění provází sestry a bratry svými modlitbami.

Dekret o zázraku - Arnold Janssen

Kongregace pro blahořečení a svatořečení
Diecéze Roermond
Svatořečení blahoslaveného ARNOLDA JANSSENA
řeholního kněze
zakladatele Společnosti Božího Slova
a Společností misionářek Služebnic Ducha Svatého
a Služebnic Ducha Svatého ustavičného klanění
(1837-1909)

Blahoslavený Arnold Janssen se narodil 5. listopadu 1837 v Gochu, diecéze Münster, v Německu. Po kněžském svěcení se věnoval vyučování a šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a též šíření misijního ducha mezi německým lidem. Plný zápalu pro Boží království, vynaložil všechnu svou energii na výchovu kněží, sester a bratrů laiků, kteří by mohli být posláni evangelizovat zejména nekřesťanské národy.

Za tím účelem založil ve Steylu, v Holandsku, Společnost Božího Slova a misijní kongregaci sester Služebnic Ducha Svatého a klauzurní sestry Služebnice Ducha Svatého ustavičného klanění. Tyto instituty, zakladatelem moudře vedené a formované, se rychle rozvinuly a vytvořily plodný apoštolát u různých národů. Bohatý na zásluhy a v pravé a dalekosáhlé pověsti svatosti zesnul tento blahoslavený v Pánu 15. ledna 1909.

Jako odpověď na přání mnoha věřících, kteří touží po svatořečení blahoslaveného Arnolda Janssena, předložil postulátor věci k rozhodnutí Kongregace pro blahořečení a svatořečení údajný zázrak, který se stal v Baguio City na Filipínách. Jde o případ čtrnáctiletého děvčete jménem Pamela Avellanosa, která 2. ledna 1955 asi o 14. hodině spadla z jízdního kola a utrpěla těžké zranění hlavy (cranio encephalicum). Po přijetí do nemocnice upadla během několika hodin, v nichž byla v bezvědomí, do těžkého komatu, pupilla se rozšířila a stala se nehybnou, a po déle trvajících velkých těžkostech s dýcháním přestala dýchat. Na stanici intenzívní péče bylo pomocí hadice zavedeno umělé dýchání. Protože dívka byla v hlubokém komatu a nacházela se v mezní situaci, pokládali lékaři zezačátku chirurgický zákrok za marný. Avšak později, kolem 19,30 hod. téhož dne, bez potřebného instrumentálního vyšetření provedli takzvanou craniotomii na pravé straně, přičemž se ukázal velký hematom (krevní sraženina) nad "dura mater", která byla odstraněna. Lékaři se obávali o život dívky a pro případ přežití předvídali velmi těžké následky, dokonce jen jakousi formu vegetativní existence. Mezitím začaly od 18. hodiny Pamelina babička a Služebnice Ducha Svatého ustavičného klanění vzývat blahoslaveného Arnolda o přímluvu, aby Bůh dopřál děvčeti uzdravení. A skutečně nastalo rychlé zlepšení, které nakonec vedlo k úplnému uzdravení.

V roce 1999 začal apoštolský vikář z Baguio City diecézní šetření o tomto zázraku; naším dikastériem mu bylo přiznáno dekretem ze dne 7. dubna 2000 právní zplnomocnění. Přísedící z řad lékařů uznal 18. dubna 2000, že uzdravení nastalo rychle, úplně, trvale a vědecky nevysvětlitelně. 8. října téhož roku se sešlo řádné zasedání kardinálů a biskupů, na němž nejdůstojnější pan Johannes Coppa, arcibiskup ze Serty, tuto věc oficiálně přednesl. V obou grémiích, u poradců stejně jako u kardinálů a biskupů, byla otázka, jde-li o Bohem způsobený zázrak, zodpovězena souhlasně. O tom všem bylo podáno přesné hlášení papeži Janu Pavlovi II. podepsaným kardinálem prefektem. Jeho Svatost vzala na vědomí votum Kongregace pro blahořečení a svatořečení, potvrdila je a nařídila, aby byl vyhotoven dekret o výše uvedeném uzdravení.

Když se to stalo, povolal Svatý Otec dnešního dne podepsaného kardinála prefekta, oficiála, který přednesl onu záležitost, mne, jako sekretáře Kongregace, a několik dalších obvykle zvaných osob k sobě. V jejich přítomnosti slavnostně prohlásil: Je jisté, že na přímluvu blahoslaveného Arnolda Janssena, řeholního kněze a zakladatele Společnosti Božího Slova a kongregací misionářek Služebnic Ducha Svatého a Služebnic Ducha Svatého ustavičného klanění vykonal Bůh zázrak, totiž rychlé, úplné a trvalé uzdravení děvčete Pamely Avellanosa z "grave trauma cranico encefalico con formazione di ematoma epidurale destro, coma profondo, apnea, ipertensione endocrania e frattura perietale".

Jeho Svatost nařídila, aby byl tento dekret zveřejněn a pojat mezi akta Kongregace pro blahořečení a svatořečení.

Dáno v Římě dne 20. prosince 2002
Joseph kardinál Saraiva Martins
prefekt
L.S.

Eduard Nowak
titulární biskup z Luni
sekretář